Bali Bohemia

Oblasti a resorty:


charakter článku: Články, reportáže, rozhovory
oblast: Phnompenh
sekce: Dějiny, Osobnosti
vydáno: 14.3.2013, autor: Pavel Zvolánek

Kambodža retro: Nesplacený dluh vražedných polí

Reportáž z roku 2004

Kambodžské čekání na spravedlnost trvá již příliš dlouho. Připravovaný proces s předáky vražedného režimu Rudých Khmerů, který by ji měl zajistit, však provázejí průtahy i pochybnosti.

„Dlužíme tento proces naším dětem,“ říká ředitel Kambodžského dokumentačního centra Youk Chhank. Nenápadná budova jeho úřadu v centru Phnompenhu je na rozsah kambodžské tragédie až příliš malá. I kdyby žádný z Rudých Khmerů nebyl potrestán, jejich zločiny tady zůstanou už zachyceny navždy.
Také ředitel Chhang je jednou z obětí režimu vražedných polí, přestože on sám podobné označení odmítá. „Když srovnám svůj osud se všemi těmi rodinami, které byly zcela vyvražděny, mohu se považovat za šťastného člověka.“ Přesto, vyžaduje-li zájem upozornit na to, že zločiny minulosti nesmí být zapomenuty, neváhá zveřejnit také své vzpomínky. Mluví o ustavičném hladu v době, kdy Rudí Khmérové mohutně exportovali rýži do Číny. „Moje nejstarší sestra, která měla dvě děti, byla obviněna z toho, že ze společné kuchyně ukradla jídlo. Marně se bránila, že nic neudělala. Předák Rudých Khmerů vzal nůž a rozřízl ji břicho. Její žaludek byl prázdný, sestra zemřela.“Minulost zůstává v Kambodži citlivou otázkou. Kambodžský premiér Hun Sen se domnívá, že nejlepší by bylo ji zakopat a hledět do budoucnosti. Pro příliš mnoho lidí je to však nemožné. „Zkusili jsme všechno, zapomenout, navštěvovat pagody, ale nefunguje to. Tady se prostě něco stalo a někdo za to musí být zodpovědný. Sklenici, která dopadla na zem, již nikdo zcela neslepí. I kdybychom Rudé Khmery dvoumilionkrát popravili, naše mrtvé nám to nevrátí, ale my ten proces musíme uskutečnit kvůli naší budoucnosti,“ říká Youk Chhang.

Killing fields

Kambodžská tragédie trvala tři roky, osm měsíců a dvacet dní. V téměř dokonalé izolaci bez toho, že by okolní svět dohlédl její rozsah, zahájil ultramaoistický režim Rudých Khmerů genocidu, která je přirovnávána k židovskému holocaustu. Jejím cílem se stali zejména intelektuálové a lidé z města. Po obsazení hlavního města Phnompenhu byla většina obyvatelstva vyhnána, rodiny byly rozděleny.
Úplný rozsah vraždění Rudých Khmerů není znám dodnes. Odhady hovoří o 1,7 milionech obětí, podle posledních údajů však mohlo jít až o 2,5 milionu lidí. Pheng Pong Rasy se rozsah tragédie snaží zachytit již osm let. Každý den se musí vyrovnat s tím, jak oddělit profesionální objektivitu od vlastního osudu. Mapa, kterou rozkládá na stole ještě není kompletní. Rasy je přesvědčen, že svůj výzkum bude moci uzavřít  do dvou let. Takto vypadá genocida Rudých Khmerů přenesená do mapové podoby. Od roku 1995 se Rasy věnuje zmapování toho, co je známé jako vražedná pole. Do dnešního dne našel po celé zemi takových míst 343. Věří, že najde všechna.
Zvláštní význam má pro Rasyho značka zanesená ve střední Kambodži u města Battambang. V době režimu Rudých Khmerů mu byli dva roky, a tak vše zná pouze z vyprávění matky. Právě u Battambangu byl zabit jeho bratr. Při pohledu na mapu nad osobními pocity převažuje profesionalita historika, který se každý rok vydává padesátkrát do všech koutů země, aby po návratu mohl zanést do mapy další z vražedných polí. „Způsob, jakým byli lidé vězněni a zabíjeni svědčí o tom, že vraždění mělo systematický charakter. Soustřeďovalo se kolem míst, které režim považoval za centra svých nepřátel, škol a buddhistických pagod.“ Po nesčetných hodinách rozhovorů s viníky i jejich oběťmi by ho zdánlivě již nic nemělo zaskočit. Přesto. „Stále mne překvapuje krutost, která leckdy překračovala vydané rozkazy. Kdzž namísto tří ran, dozorci zbili vězně padesátkrát. Znásilňování a okrádání bylo ve vězeních zakázáno, přesto k tomu docházelo.“ Odpověd, které se mu dostává, se neliší od těch známých z jiných genocidních režimů – byl to rozkaz. „Více než polovina bývalých Rudých Khmerů se bojí spolupracovat. Jiní mi řeknou, dělal jsem chyby, ale změnil jsem se. Pak jdou a ukážou mi místo, kde se nacházejí masové hroby.“ 

Den nenávisti

Choeung Ek je jedním z nejznámějších vražedných polí, leží patnáct kilometrů od Phnompenhu. Místo, které nejvíce působí tím, že existuje. Několik dětí pobíhá mezi stromy, občas přeskočí prohlubeň porostlou trávou. Dřevěná cedule suše konstatuje, že se jedná o jeden z masových hrobů a dodává počet obětí. Na celém poli je takových míst 129, byly zde nalezeny ostatky 8985, mezi nimi tady skončil svoji pouť i bývalý kambodžský ministr informací. Starší žena pečlivě leští sklo u dveří pagody, která stojí v centru místních vražedných polí. Pagoda se stala symbolem celé tragédie, její vnitřek je tvořen lidskými lebkami a zetlelými útržky oblečení. Tady se každoročně scházejí Kambodžané během dne, který symbolicky nazývají dnem nenávisti.
Vláda Rudých Khmeru byla svržena intervencí vietnamské armády již v roce 1979, ale po léta protichůdné zájmy bránily potrestání genocidního  režimu. Jako protiváha Vietnamu měli Rudí Khmerové podporu Thajska, na případném procesu neměla zájem Čína, s podporou Spojených států si po léta udrželi své místo v OSN.
Po uzavření mírové dohody v Kambodži v roce 1991 následovala léta vyjednávání o podobě tribunálu. V únoru 2002 se zdálo, že na předáky režimu vražedných polí spravedlnost definitivně nedosáhne. OSN vzhledem k odlišným pohledům na míru mezinárodní kontroly nad procesem přerušila jednání s kambodžskou vládou. Letošní rok obětem Rudých Khmerů opět vrátil naději.
Na začátku června zástupci OSN a Kambodži podepsali dohodu, která otevírá cestu k zahájení procesu. v porotě tribunálu věnovaného zločinům Rudých Khmerů by mělo zasednout sedm kambodžských a pět zahraničních soudců. Podle principu supermajority by pro většinové rozhodnutí musel hlasovat alespoň jeden ze zahraničních porotců. Jedním z nejhlasitějších odpůrců celého modelu zůstává Amnesty International, která varuje, že se proces neodehraje podle standardů mezinárodního práva, neboť podobný systém ještě nebyl nikdy vyzkoušen.Kambodžská justice je proslulá svojí nekompetentností a mírou korupce. Najít zkušeného a nezávislého soudce se zdá v místních podmínkách téměř nemožné. Kambodžští soudci, často vzdělávaní ještě podle vietnamského socialistického práva,  ve svých rozhodováních  upřednostňují soubor pravidel, jasně popisujících co je třeba dělat a snaží se vyhnout interpretaci práva, tedy tomu, co bude hlavním obsahem procesu. Mnohé kauzy jsou ovlivněny politickými tlaky ze strany současného premiéra a pravděpodobného vítěze letošních voleb Hun Sena.
Lepší jakýkoliv proces než žádný, tvrdí zastánci tribunálu. Čekání na ideální podobu procesu by mohlo také znamenat, že k němu nikdy nedojde. Pro Kambodžu očekávaný tribunál s mezinárodní účastí nabízí šanci pokusit se po letech totální destrukce obnovit domácí justici. Pokud by Rudí Khmerové byli souzeni u mezinárodního tribunálu v Haagu, přineslo by to jenom prohloubení nedůvěry Kambodžanů v jejich spravedlnost. Průběh procesu tak může být z hlediska budoucnosti významnější než jeho výsledek. „Budoucnost, lepší nebo horší, leží v kambodžských rukou,“ tvrdí John Ciorciari z oxfordské univerzity.
Ani uzavřená dohoda však ještě nestanovila datum zahájení tribunálu. Dokument musí být ještě ratifikován kambodžskou stranou a k tomu určitě nedojde dříve než po skončení voleb, které se v zemi konají na konci července. Naléhavost jeho urychleného zahájení vysvětluje seznam těch, kteří by se podle Youk Chhanga měli ze svého podílu na režimu vražedných polí měli zodpovídat. Ze dvaceti osob jich žije už pouze pět. Prvního z žijící pětice již Kambodžané v soudní síni viděli během procesu s jedním z khmerských velitelů obviněných z osm let staré vraždy tří západních turistů. Sedmašedesátiletý Nuon Chea však nezasedl tam, kde je očekáván. Do Phnompenhu byl převezen jako svědek.

Kdo zasedne v soudní síni

 
Mezinárodní tribunál by měl soudit pouze osoby z vrcholu hierarchie režimu vražedných polí. Rudí Khmerové se označovali jako bratři. Světská spravedlnost již nedosáhne na bratra číslo 1 Pol Pota, který zemřel v roce 1998. Soudní síni by se tak týkat čísel dvě, tři, sedm, devět a jedenáct.  V soudní síni by tak měl zasednout prezident Lidového shromáždění demokratické Kampučie Nuon Chea, ministr zahraničních věcí Ieng Sary, velitel ozbrojených sil Ta Mok, prezident Demokratické Kampučie Khieu Samphan a manželka Ieng Saryho a ministryně vzdělávání Ieng Thirith . Ty by měl ještě doplnit bývalý velitel nechvalně proslulého vězení Rudých Khmerů S 21 Duch.
Omezení na nejvyšší špičky režimu souvisí s procesem národního usmíření a amnestií, kterou kambodžský král Rudým Khmerům nabídl výměnou za příměří. Na tento akt se  odvolávají i samotní nejvyšší bratři, týká se zejména Ieng Saryho, jehož složení zbraní v srpnu 1996 se stalo průlomem k ukončení bojů v Kambodži. Podle některých výkladů však králova nabídka pouze znamená, že Rudým Khmerům  nemůže být udělen trest smrti. Co se však stane, jestliže kambodžstí soudci řeknou, že Ieng Sary nemůže být souzen a zahraniční porotci s tím nebudou souhlasit, na to bude muset dát odpověď až samotný proces.  
          

Facebook:




Související fotografie




Související videa




Související články


Asean.cz - informace o zemích jihovýchodní Asie:
Barma/Myanmar, Brunej, Filipíny, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Singapur, Thajsko, Vietnam, Východní Timor
Kambodža.Asean.cz: Kambodža retro: Nesplacený dluh vražedných polí, Reportáž z roku 2004
Kambodža © 2009 - 2017 Marten & Louis s.r.o.