{lang: 'cs'}
Jestliže monumentálnímu chrámové komplexu Angkor wat právem náleží přízvisko nejvelkolepější, Preah Vihear mezi všemi khmerskými chrámy vyniká svoji polohou. Z více než pětisetmetrového útesu v pohoří Dangkrek majestátně přehlíží rozlehlé kambodžské pláně, které se otevírají u jeho úpatí.Stavba celého chrámu sice začala již v devátém století, ale většina jeho zachovaných částí je o dvěstě let mladší a pochází z let panování khmerských vládců Suryavarmana I. a jeho nástupce Suryavarmana II.
Nápisy z chrámu přinášejí detailní svědectví o náboženských rituálech a darech, které khmerský král předával svému duchovnímu učiteli. Ve výčtu nescházejí bílé deštníky, zlaté nádoby a sloni. Duchovní mistr naopak svoji náklonnost ke chrámu vyjádřil věnováním zlaté sošky tančícího Šívy, kterému byla celá svatyně zasvěcena v podobě jeho manifestace v roli horských bohů Sikharesvary a Bhadresvary.
Khmerský král v době silně rozšířeného kultu předků a animismu zosobňoval posvátnou osobu spojující pozemský svět s bohem Sikharesvarou. Oproti jiným khmerským chrámům, orientovaným na východ, byl Preah Vihear postaven v neobvyklém severojižním směru. Vzhledem k jeho klíčové spirituální úloze se do jeho podoby zapsalo hned několik khmerských panovníků. Chrám se nachází na linii thajsko kambodžského rozvodí, ohraničeného ze severu khoratským platem a z jihu khmerskými pláněmi, které v dávných dobách byly považovány za území nikoho.Lidé, kteří tuto hranici z obou stran překračovali, zde vykonávali rituály zasvěcené zejména duchu Phi Ton Namovi, který jim poskytoval ochranu. Svatyně pro tyto duchy představovaly neoficiální hraniční mezníky. Podle některých názorů, doprovázejích thajsko kambodžský spor o Preah Vihear, celá oblast je poutním místem, které patří pouze posvátným silám.
Chrám bez turistů
Ačkoliv mezinárodní soud přiřknul Preah Vihear Kambodži, chrám je paradoxně nejsnáze přístupný z thajské strany hranice z okresu Kantharalak v provincii Sisaket. Vzhledem k dramatickým dějinám Kambodži však turisté jeho krásu dlouho vůbec nemohli obdivovat. V polovině sedmdesátých let dvacátého století se svatyně stala poslední výspou kambodžských vládních jednotek, které se sem uchýlily poté, co hlavní město Phnompenh padlo do rukou Rudých Khmerů pod vedením Pol Pota . Po vietnamské invazi v roce 1979, která polpotovský režim vražedných polí svrhla, se pohraničí stalo chaotickým místem plného uprchlíků prchajících z občanskou válkou zničené země. Thajsko,ohrožované blízkou přítomností komunistického Vietnamu i domácími problémy, jen s velkými obtížemi zvládalo imigrační vlnu. Desetitisíce kambodžských uprchlíků, které thajská armáda vyhnala ze svého území, procházelo okolím Preah Vihearu do nebezpečných rovin, kde na ně čekali Rudí Khmerové i nástrahy v podobě pozemních min. Podle odhadů v minových polích zahynulo několik set Kambodžanů. V roce 1992 bezpečnostní situace umožnila, aby byl chrám opět krátce otevřen pro veřejnost, ale již po roce se zde opět usídlili Rudí Khmerové. Jejich poslední významná jednotka se v Preah Vihearu vzdala v roce 1998. Od té doby příliv turistů k tomuto khmerskému chrámu příležitostně uzavírají jen tenze na thajsko kambodžské hranici.