charakter článku: Pohlednice Není mnoho památek, kterými by se musel zabývat mezinárodní tribunál v Haagu. Khmerský chrám Preah Vihear se řadí k těmto výjimkám. Soudní verdikt v roce 1962 ho sice definitivně přiřknul Kambodži, ale ani poté se celý příběh neuzavřel.Ještě krátce před vynesením soudního výroku byste Preah Vihear našli jako součást thajské vesnice Bhumsrol nacházející se v tambonu Bueng Malu, dnes administrativně spadá pod kambodžskou vesnici Svay Chrum v okrese Choam Khsant
Kořeny těchto změn sahají až na samý začátek dvacátého století, kdy se Francie, ovládající v té době Kambodžu, dohodla se Siamem na vytvoření společné komise na vymezení hranice.
Práce, zahájené v roce 1904, měly přihlížet k principu linie rozvodí , podle něho by se sporný chrám ocitl na thajské straně. Konečné zhotovení map připadlo Francouzům, neboť Siam neměl pro podobný úkol dostatečné technické prostředky. Když byly mapy v roce 1907 definitivně dokončeny, nacházel se chrám na kambodžské straně hranice.Po dlouhá léta Thajsko tuto skutečnost přehlíželo, ať už omylem, nebo proto, že po odchodu francouzských koloniálních sil v roce 1954, se Preah Vihear fakticky ocitl pod thajskou kontrolou. Čerstvě nezávislá Kambodža se však nehodlala s přítomností thajských vojsk, okupujících khmerskou svatyni, smířit.
Těžké váhy v Haagu
U mezinárodního tribunálu v Haagu se v roce 1962 sešly těžké váhy. Ve prospěch Kambodži vystupoval americký ministr zahraničí Dean Acheson, v thajském týmu zasedl i britský generální prokurátor Frank Soskice. Kambodža se o jako autoritativní důkaz, podepírající její návrh, opírala o francouzskou mapu z počátku století. Soud zkoumal také historické fotografie, na nichž francouzští státní úředníci přijímají na začátku třicátých let vyslance Siamu prince Damronga. Thajské zpochybňování platnosti staré mapy,neboť její podoba nebyla výsledkem práce společné komise obou zemí, a upozorňování na princip stanovit hranice podle rozvodí, nenalezlo u soudců sluchu. Dle jejich názoru tím, že Thajsko pět desítek let neprotestovalo proti podobě mapy a těžilo z dohod uzavřených s Francouzi, akceptovalo celou situaci. 15.června 1962 bylo poměrem hlasů devět ku třem rozhodnuto, že Preah Vihear patří Kambodži a sedmi hlasy ku pěti, že Thajsko musí Kambodži vrátit všechny starožitnosti,které z chrámu během své okupace odvezlo. Měsíc po rozsudku Thajsko nechalo stáhnout svoji vlajku vlající u Preah Vihearu a její vojsko území chrámu opustilo. Jestliže kambodžsko thajský spor hrozil přerůst z diplomatického ve zcela otevřený konflikt, výrok soudu otřásl vztahy thajsko americkými. Thajsku , hrozící bojkotem jednání paktu SEATO,se muselo dostat z americké strany ujištění, že Acheson, hlasující ve prospěch Kambodži , vystupoval v Haagu jako soukromá osoba.Pro Thajsko, které během procesu vyzvalo své občany k národní sbírce na podporu obhajoby thajských nároků, měla porážka v soudní síni trpkou příchuť. Její hořkost se pokusil zmírnit kambodžský princ Sihanuk, který během oficiální převzetí správy nad chrámem v lednu 1963 Thajsku navrhl, aby si ponechalo veškeré starožitnosti nacházející se v jejím držení,a to, že jeho občané mohou Preah Vihar navštěvovat bez víz.
Pro Thajsko však kauzu Preah Vihear neuzavřel ani soudní výrok. Podle jednoho z thajských archeologů za celým sporem stojí Francouzi, kteří zavedli hranice podle modelu vše s khmerskými prvky náleží Kambodži. Na začátku devadesátých let uvedl právník Seni Pramoj, který v procesu zastupoval thajskou stranu, že výrok soudu se netýká celého území obklopujícího Preah Vihear. Staré spory pak opět ožily letos v souvislosti se zapsáním Preah Vihearu na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Kambodža © 2009 - 2024 Marten & Louis s.r.o.