Kambodža: Metropole Phnom Penh

Bouřlivé dějiny srdce země

Prodavačky květin se shromaždují před místními chrámy. Rodiny s dětmi korzují po nábřeží a vybírají si z nabídky pouličního občerstvení.Vpodvečer se kambodžská metropole Phnompenh proměňuje v idylické místo, snad až příliš na město, které ve svých moderních dějinách prošlo tak bouřlivým vývojem.

Phnompenh vznikl v regionu, který byl po šest století srdcem Kambodži. Za zakládací místo je považován areál Wat Phnom, který měl být postaven v roce 1372. Dnešní podobu získal během přestavby v roce 1926.Ještě v minulém století nestálo na soutoku Tonle Sapu a Mekongu více než několik chatrčí,které nenasvědčovaly tomu, že zde vyroste město, jenž bude ve dvacátých letech století následujícího považováno za nejhezčí v Indočíně. V roce 1866 se Phnompenh stal stálým sídlem vlády, na začátku osmdesátých let Francouzi zahájili rozsáhlé stavební aktivity, které definitivně proměnily jeho tvář. Zrodily se kanály, nové budovy, silnice. Město protkaly bulváry nezapírající svoji francouzskou inspiraci.

Přátelství se všemi

Na dlouhých třídách panuje obvyklý asijský ruch, v němž neplatí žádná pravidla. Dopravní nehody jsou na denním pořádku, zejména když v minulosti převládající kola vytěsňují motocykly. Názvy hlavních ulic dokumentují snahu malé Kambodži být zadobře se všemi - jeden z největších bulvárů byl pojmenován po Mao Ce - tungovi, další po bývalých prezidentech Francie a Jugoslávie Charles de Gaullovi a Josip Broz Titovi, svoji ulici zde má také bývalé Československo, most přes řeku Tonle Sap nese název kambodžsko-japonského přátelství. Autor této politiky, bývalý král Norodom Sihanouk, provází osudy Kambodži více než půlstoletí. Nenápadný rozsáhlý komplex budov Toul Sleng prošel časově kratším úsekem dějin než kambodžský monarcha, v Phnompenhu však patří k nejnavštěvovanějším. Areál leží ukryt mezi ulicemi obklopenými čísly 350,113,131. Bývalá střední škola nesla v době svého vzniku v šedesátých letech jméno kambodžského panovníka z patnáctého století Ponhea Yat, hrůznou proslulost jí však zajistili až Rudí Khmerové.

Vylidněná metropole

17.duben 1975 zůstane v dějinách Phnompenhu zapsán černým písmem. Rudí Khmerové, kteří město dobyli, zahájili své tažení za vybudováním nové společnosti, v té však mělo městské obyvatelstvo vyhrazeno své místo až na samotném okraji. Čínským velkým skokem inspirované maoistické hnutí se rozhodlo obrodit zemi její úplnou izolací a opřením se o venkovskou zemědělskou společnost. Phnompenh byl zcela evakuován, rodiny rozděleny a zařazeny k převýchově v zemědělských komunitách, kde se tvrdá práce střídala s ideologickými školeními a brutalitou dohlížitelů.Toul Sleng získal kódové označení S-21 a stal se centrem, ve kterém byli shromaždováni odpůrci Angkaru (organizace).Od května 1976 sem začali proudit ti, kteří se dostali na seznamy nepřátel Rudých Khmerů, zejména intelektuálové. Pro vzdělané lidi nemělo být v novém světě místo. Ve čtyřech budovách Toul Slengu vzniklo administrativní centrum, středisko určené k výslechům i k mučení, bývalé třídy se proměnily v cely. Vězňové zde byli stísněni do minimálních prostor,pro jednotlivce byla určena plocha o délce dvou metrů a šířce osmdesáti centimetrů, pohyb znemožňoval řetěz, kterým byli zajatci připoutáni ke stěně. Pod dohledem bývalého učitele matematiky Duche, který se po dlouhá léta skrýval pod novou identitou, byli vězni vystavěni krutému zacházení, jehož součástí byly elektrické šoky nebo rány železnými tyčemi. Podle údajů shromážděných Muzeem genocidy,které na místě S-21 vzniklo, prošlo jeho zdmi během čtyř let 10 499 lidí. Když v prosinci 1979 svrhla režim Rudých Khmerů vietnamská armáda, zůstalo naživu pouze z nich, mezi nimi i malíř Van Nath, kterého zachránila jeho schopnost vytvářet podle fotografických předloh portréty vůdců Rudých Khmerů. Vietnamskou invazí boje v Kambodži neutichly, pro Phnompenh však znamenaly postupný návrat jeho obyvatel.Kambodžská metropole se opět začala zaplňovat lidmi až dosáhla dnešního počtu milionu obyvatel.