Kambodža průvodce: Dějiny Kambodži

Většina Kambodžanů považuje sebe za Khméry, potomky mocné říše Angorku, která v době svého rozkvětu kontrolovala velkou část jihovýchodní Asie a patří k nejvýznamnějším částem kambodžské historie provázené léty slávy i naprostého úpadku a zmaru.

První doklady o existenci pokročilé civilizace na území dnešní Kambodži pocházejí z období tisíc let před naším letopočtem. V prvním až sedmém století našeho letopočtu vznikl v deltě Mekongu první státní útvar Funan vyvíjecí se pod kulturním vlivem Indie a nábožensky ovlivněný buddhismem a hinduismem. Hlavními populačními centry se v té době stávaly oblasti kolem Mekongu a jezera Tonle Sap.Postupným spojováním samostatných království se na začátku devátého století zrodila angkorská říše. Angkor
Král Jayavarman II. se v roce 802 prohlásil univerzálním monarchou, devarajou, a nastoupil na angkorský trůn. Na konci devátého století král Jasovarman I. přesunul své hlavní město z Roluosu do Angkoru. V průběhu desátého století vznikají chrámy Prasat Thom a Banteay Srei. Na začátku jedenáctého století hospodářsky i politicky říši stabilizuje král Surjavarman I., za jeho vlády vzniká řada významných staveb včetně královského paláce v Angkor Thomu. Ve dvanáctém až třináctém století angkorská říše dosahuje svého největšího rozkvětu, její moc sahá od dnešní Barmy po Malajských poloostrov.Prosperita Angkoru, založená na zvládnutí zavlažovacího systému, umožňuje budování dalších velkolepých chrámů V první polovině dvanáctého století vzniká symbol celé říše Angkor wat. Nákladné stavby a expanze však přivádí Angkor do krize, v roce 1283 se na území Kambodži objevují Mongolové, v roce 1351 Angkor po celý rok obléhá armáda krále z Ayuthaye, po dobytí Angkoru je odvedena velká část jeho obyvatel do Siamu. O šest let později Khmerové získávají Angkor zpět, ale v roce 1385 ho opět dobývají Siamci, jejich nájezd přečká pouhých pět tisíc lidí, ostatní jsou zabiti nebo odvedeni do otroctví. V roce 1433 se královský dvůr khmerské říše stěhuje do Basanu a následující rok do Phnompenhu. Thajské vměšování do kambodžských záležitostí trvá až do příchodu Francouzů v šedesátých letech devatenáctého století.
Francouzská kolonie a samostatnost
11.srpna 1863 král Norodom podepisuje dohodu o francouzském protektorátu, začíná tak doba francouzské koloniální nadvlády. O čtrnáct let později se Kambodža stává společně s Laosem a Vietnamem součástí Indočínské unie, výběr daní přechází pod francouzskou kontrolu a v jednotlivých provinciích jsou ustanoveni francouzští rezidenti. Správu země vykonávají Francouzi, spojení s kolaborantským vichystickým režimem, i během druhé světové války, kdy je země okupována japonskou armádou. V roce 1941 je kambodžským králem korunován Norodom Sihanuk, který o čtyři roky později vyhlašuje konec francouzského protektorátu. Francie se ještě pokouší chod dějin zvrátit, v lednu 1946 je znovuobnoven protektorát, o rok později je Kambodži přiznána autonomie v rámci Francouzské unie. Dohody z Paříže z roku 1949 již Kambodži přiznávají nezávislost, ale Francouzi si ještě podrží kontrolu nad obranou a hospodářstvím. 9.listopadu 1953 je vyhlášena nezávislost Kambodži. O dva roky později přepustil Sihanuk trůn svému otci Suramaritovi a začal ovlivňovat chod země z pozice ministerského předsedy. V roce 1960 umírá král Suraramit, dodatkem k ústavě si Sihanuk doživotně zajišťuje pozici hlávy státu.

Rudí Khmérové
Na začátku šedesátých let dopadají na území Kambodži první americké bomby, které směřují na vietnamské komunisty operující v pohraničních oblastech. Kambodža vypovídá diplomatická styky s jižním Vietnamem a přiklání se k Číně. V roce 1970 uskutečňuje proamerický generál Lon Nol převrat. Sihanuk , který je obviněn z velezrady, vytváří jednotnou národní frontu, jejichž základ tvoří komunisté. Americký senát zakazuje vojenské operace v Kambodži ve snaze přesunout vice tíhy a zodpovědnosti na Lon Nolův režim, ale v roce 1973 je zahájeno bombardování , při kterém na Kambodžu dopadá pět tisíc bomb denně. Tyto útoky a Sihanukova podpora napomáhají zvyšovat populariru Rudých Khmerů, kteří postupně začínají získávat na převaze. Na začátku dubna 1975 Lon Nol opustil Kambodžu, oficiálně odjel na léčení na Havaj. 17. dubna 1975 Rudí Khmerové obsazují Phnompenh a začíná nejtemnější období kambodžských dějin, historikové se dodnes nemohou shodnout, kolik lidí režimu vražedných polí padlo za oběť, odhady hovoří o jednom až třech milionech. Čínským velkým skokem inspirované maoistické hnutí Rudých Khmerů se rozhodlo obrodit zemi její úplnou izolací a opřením se o venkovskou zemědělskou společnost. Phnompenh byl zcela evakuován, rodiny rozděleny a zařazeny k převýchově v zemědělských komunitách, kde se tvrdá práce střídala s ideologickými školeními a brutalitou dohlížitelů.Odpůrci režimu byli shromážďováni v Phniompenhu v Toul Slengu, který získal kódové označení S-21. Odtud jejich kroky směřovaly na tzv. Vražedná pole, killing fields. Na začátku roku 1976 byla země přejmenována na Demokratickou Kambodžu, Sihanuk odmítl režim nadále podporovat a rezignoval. Pohraniční srážky s Vietnamem přivodily pád genocidního režimu, o vánocích 1978 do Kambodže vtrhla vietnamská vojska a vytlačila Rudé Khmery do pohraničí. Svět rozdělený studenou válkou se však nedokázal na kambodžské otázce shodnout, Valné shromáždění OSN v roce 1979 uznalo za právoplatného představitele Kambodži režim Rudých Khmerů, které na zasedání této mezinárodní organizace zastupoval Ieng Sary. Postupným tlakem se Vietnamcům podařilo Rudé Khmery vytlačit až do Thajska, premiérem phnompenhské vlády se v roce 1985 stal bývalý důstojník Rudých Khmerů, a v současnosti stále ještě premiér, Hun Sen. O čtyři roky později Vietnam odsunul svá vojska z Kambodži a 23. října 1991 byla v Paříži podepsána dohoda o urovnání konfliktu v Kambodži.
Současnost
O rok později v zemi zahájila činnost dočasná správa OSN UNTAC, pod jejím dohledem se v roce 1993 odehrály první svobodné volby v novodobé historii. Novou ústavu podepsal Norodom Sihanuk, který byl opět jmenován králem. Rudí Khmerové volby bojkotovali a vytvořili na území, které kontrolovali, prozatimní vládu. V následujících letech se však Rudí Khmerové na odlišných postojích k Phnompenhu začali štěpit, v roce 1996 dezertoval Ieng Sary, o rok později vůdce hnutí Pol Pot nechal zavraždit předáka umírněného křídla Son Sena. Pol Potovi odpůrci však brzy získali převahu a Pol Pot byl odsouzen k doživotní internaci, 15.dubna 1998 Pol Pot umírá.Mezitím v Phnompenhu propukají boje mezi dvěma premiéry, kteří stáli v čele nové kambodžské vlády – Hun Senem a Ranaridhem. Převahu získávají Hun Senovi příznivci, Hun Sen se v roce 1998 staví do čela vlády a premierem zůstává dodnes. Mezitím se výměnou za amnestii vzdávají další předáci Rudých Khmerů Khieu Samphan a Nuon Chea. 5. března 1999 je u Anlong Vengu zajat poslední významný představitel Rudých Khmerů generál Ta Mok. V roce 2004 odstupuje král Sihanuk, na jeho místo nastupuje jeho syn Sihamoni, který dlouhá léta studoval v Československu.