charakter článku: Pohlednice Zdevastovaná země plná hromadných hrobů na vražedných polích, killing fields. Lidé žijící v posledních útočištích Rudých Khmerů však na předáky režimu, který způsobil jednu z největších genocid dvacátého století, vzpomínají poněkud smířlivěji.
Along Veng je městečko jako by vypadlé z pionýrských časů dobývání Divokého západu . Ulice se ještě dusí všudypřítomným prachem, děti na kole projíždějí pod transparentem upozorňujícím na nebezpečí nevybuchlé munice, ale městečko již má několik laciných hotýlků, karaoke barů a restaurací. Nedávno otevřený přechod do Thajska slibuje rozvoj obchodu a do nejnavštěvovanější turistické destinace země, magického chrámového komplexu Angkor, je to sto dvacet kilometrů . Pravda po cestách, které lze nazývat silnicí jenom s mimořádnou nadsázkou, ale kambodžské úřady věří, že zvědavost cizinců promění tragickou minulost země v měšec, ze kterého se začnou sypat turistické dolary. Mělo by je přitáhnout zejména místo, kde zemřel strůjce genocidy Pol Pot. Jeho hrob krytý jednoduchou stříškou se stal svérázným poutním místem. "Rudí Khmerové možná zabili hodně lidí, ale určitě to neudělal jenom jeden člověk, Pol Pot, tomu prostě nevěřím," říká žena, která doufá, že modlitba na hrobě bývalého vůdce jí přinese štěstí v loterii. Na to, aby si mohla vládu Rudých Khmerů pamatovat, je prý příliš mladá, a tak vlastně přesně neví, co se tehdy odehrálo.
So Phornovi bylo v době vražedných polí osm. Na Pol Pota si nevzpomíná, jeho generála Ta Moka však vídal často. Co generál dělal v minulosti, neví. On si ho pamatuje jako člověka, který měl velice rád děti. "Vždycky mě nabádal, abych nejdříve přemýšlel a pak konal." Ne, opravdu neví, že jím obdivovaný generál měl přezdívku Řezník a proslul brutalitou. So Phorn ochotně provádí cizince mezi troskami domů bývalých vůdců Rudých Khmerů, minulost jeho země ho však nezajímá. Během cesty do Phnompenhu ho jeho přítel marně přemlouval, aby společně navštívili neblaze proslulé vězení S 21, bývalou školu proměněnou Ru dými Khmery v mučicí středisko. "Já jsem průvodcem v Anlong Vengu, proč bych se měl zajímat o Phnompenh?"
Bývalá sídla nejvyšších bratrů jsou rozeseta po temeni hory, která se tyčí nad okolím jako obří skalní pevnost. V romantické krajině návštěva zabere několik hodin. Zub času se na těchto místech viditelně podepsal. Pol Potův a T a Mokův dům jsou ještě relativně nejzachovalejší, sídlo Khieu Samphana se v přerostlé trávě téměř ztrácí. V místě, kde byl Pol Pot vlastními lidmi souzen, se tyčí pouze několik dřevěných kůlů. Místní obyvatelé rozbalili svůj trh přímo před nimi. Jméno Khun Ly zná většina z nich. K ambodžský král Sihanuk by dnes už asi jen s velkým přemáháním slyšel, jak se Khun Ly k R udým Khmerům připojil na jeho výzvu. "S mým vztahem k nim je to jako s domem, ve kterém bydlíš, a proto se ho snažíš mít rád," říká bývalý voják. Válka v Kambodži už skončila, tak proč se jí zabývat. Jestli někdo spáchal něco protizákonného, nechť je postaven před soud. Jeho bratr byl v těch zlých časech také zabit, kdo to udělal, neví, proč tedy otevírat minulé rány. "Teď je čas na obchod," říká Khun Ly a omlouvá se, má důležitou schůzku. Teď je opravdu čas na obchod. Více než třicet let poté, co Rudí Khmerové ztratili vládu nad zemí, Kambodža jako by dál žila v schizofrenii. Pro lidi z Phnompenhu každoročně si připomínající Dnem nenávisti vražedná pole Rudých Khmerů, zůstávají bývalí bratři noční můrou, jíž se nemohou zbavit. Pro lidi z Pailinu a Anlong Vengu přetrvává obraz hodných strýčků, kteří se zasloužili o stavbu škol, nemocnic a podporovali ty, kteří to potřebovali. Když se Řezník Ta Mok vydal na cestu po okolí, nemusel ho doprovázet žádný osobní strážce. A mladá učitelka ze školy, kterou nechal Ta Mok postavit, smířlivě říká: "Rudí Khmero vé možná zabili tři miliony lidí. Víc? Ne, víc určitě ne."
Kambodža © 2009 - 2024 Marten & Louis s.r.o.